Josef Jiří Švec

josef-jiri-svec (19. července 1883 Čenkov – 25. října 1918 Aksakovo)

Aksakovo-Belebej v Rusku. Štábní vagon českých legionářů. 25. října 1918 ve tři hodiny ráno zazní výstřel. Plukovník Josef Jiří Švec, rodák z Čenkova u Třeště, umírá. V dopise na rozloučenou píše: „Nemohu přežít hanby, stihnuvší naše vojsko, boříte to, co bylo s ohromnými překážkami stavěno po celá léta.

Vrací se tak k události, kdy mu jeho vyčerpaní podřízení vypověděli poslušnost a odmítli splnit rozkaz vytlačit přesilu bolševiků z linie Buzuluk–Bugulma. Smrt plukovníka Švece československými vojáky otřásla a ti nakonec rozkaz splnili.

Josef Jiří Švec je s Třebíčí spojený v začátcích své učitelské kariéry. Po absolvování pelhřimovského gymnázia vystudoval učitelský ústav v Soběslavi a následně celých osm let učil na obecné škole v Třebíči (dnes Základní škola Cyrilometodějská). V Třebíči spolu s Janem Syrovým a Janem Máchalem patřil k propagátorům sokolské myšlenky. Ve městě mu také v roce 2008 odhalili pomník, který dnes najdete v parčíku v Tyršových sadech.

Plukovník Švec si v Rusku psal deník, který popisuje jeho první dny v České družině a je psán do doby bitvy u Zborova, kde  končí. Po první světové válce vyšel několikrát, ale později byl zakázán. Nejcennější jsou Švecovy zápisky z počátku války.