Po rozpadu monarchie zůstalo na území nově vytvořeného státu velké množství průmyslových oblastí, které měly zásadní vliv na ekonomiku rodícího se státu. Po rozpadu Rakouska-Uherska bylo nutné hledat nová odbytiště zboží. Mnohé firmy se marně dožadovaly svých pohledávek. Některé továrny fungovaly dále i přes vytvoření nové republiky, jiné vyrostly na zelené louce. Zdokonolovaly se technologie, vyvíjela se doprava a přeprava zboží, zvyšovala se výroba. Bylo se třeba přizpůsobit požadavkům trhu. Některé značky nebo názvy, vzniklé v období první republiky se vyrábí či existují i dnes.
Ještě před koncem 19. století založil v tehdejším Německém Brodě podnikatel Josef Mahler první textilní firmu. Ve 20. století se na jejím vedení podíleli bratři Vilém a Viktor Mahlerovi, kteří využili tehdejší tempo a začali podnikat ve velkém. V roce 1907 dostali povolení pro nové sídlo – vila Bratří Mahlerů stále stojí a najdete ji v dnešní Beckovského ulici.
Dnešní závod RICO byl ve svých začátcích továrnou na výrobu sukna společnosti Albert Bauer a syn. Továrnu založili židovští podnikatelé Ignác a Rudolf Bauerové v roce 1887, kteří do Brodu přenesli část výroby z Humpolce. Podnik se v roce 1921 přeměnil na akciovou společnost s názvem Jihočeská továrna na soukenné látky, a. s., která v době hospodářské krize zažila útlum a před II. světovou válkou ji koupila společnost RICO.
Dnešní závod Pleasu za Černým mostem má svou historii spjatou s obchodníkem Janem Veselým, který v roce 1887 zřídil první pletárnu při svém domě č. p. 153 v Dolní ulici. Rozvoj podniku zapříčinil stavbu nové továrny v Havířské ulici blízko nádraží, kde své místo našly moderní stroje, které se specializovaly na velkovýrobu ponožek a punčoch.
Do továrních budov, kde se začátkem 19. století vyrábělo sukno, se v roce 1851 z Louky u Znojma přestěhovala tabáková továrna. Ta byla prvním a dlouho jediným a také největším státním podnikem v Jihlavě. Produkce cigaret, doutníků a dalších tabákových výrobků se zvyšovala, tovární komplex se rozšiřoval a jeho stavební vývoj skončil až v polovině 30. let 20. století.
V Jihlavě se už v předminulém století vyráběly boty Humanic, které dnes na tom samém místě najdeme v prodejně stejného názvu. Bývalá továrna totiž vznikla v údolí Koželužského potoka pod jihlavskými hradbami a po sto letech její chátrající ruiny ustoupily výstavbě dnešního obchodního centra na ulici Hradební. Továrna v dobách největšího rozmachu zaměstnávala na 1 500 dělníků a vyráběla čtyři tisíce párů bot denně.
Ve svých pětadvaceti letech založil J. F. Kouřimský pelhřimovskou pletárnu s jednoduchým strojem. Psal se rok 1892 a výroba nejenže se uchytila, ale v průběhu let se také úspěšně rozvíjela. To dokládá unikátní propagační sedmiminutový film, který je možné dohledat na webu Národního filmového archivu. Kouřimský ho na objednávku nechal natočit roku 1928, tři roky před svou smrtí.
Vedle pelhřimovského nádraží vystavěl Josef Hrdina v roce 1900 nový tovární areál na výrobu kartáčů. K významnému kroku ho donutily četné zakázky z celého Rakouska-Uherska, které chtěl uspokojit. Továrna byla ještě koncem téhož roku dostavěna a o sedm let později rozšířila své prostory i vybavení a nakoupila speciální stroje se silnějším pohonem, které umožnily obchodní úspěchy také v cizině.
