Narodil se v roce 1972 v Novém Městě na Moravě, absolvoval Střední uměleckou školu sklářskou ve Světlé nad Sázavou a nastoupil do Ústředí uměleckých řemesel ve Škrdlovicích. Ve škrdlovické sklárně pracoval jako sklář a výtvarník i po jejím navrácení původním majitelům.
Sklářský výtvarník a malíř se narodil v Hlinsku v Čechách (1941-2018). Studoval Střední uměleckoprůmyslovou školu sklářskou v Železném Brodě a Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze pod vedením prof. J. Kaplického a prof. S. Libenského. Výsadní místo v jeho výtvarných zájmech zaujímala příroda, inspiraci nalézal v krajinných scenériích, přírodních procesech i jednotlivostech. Ve svých dílech dával vyznít křehkosti skleněného materiálu, který často doplňuje a proplétá perličkami a jemnými drátky.
Narodila se v Liberci a absolvovala Střední uměleckoprůmyslovou školu sklářskou v Kamenickém Šenově a Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Vyučovala mj. na sklářské škole v Novém Boru a v Kamenickém Šenově, nyní učí dějiny výtvarné kultury, český jazyk a odborné předměty na Akademii ve Světlé nad Sázavou.
Rodačka z Počátek studovala malbu skla na Střední průmyslové škole sklářské v Novém Boru pod vedením Z. Štipánkové a tamtéž absolvovala Vyšší odbornou školu sklářskou, obor uměleckého zpracování skla, pod vedením K. Kopřivové. Na těchto školách vyučovala malbu skla a vedla galerii.
Zabývá se zejména malbou na sklo a experimentuje s technikami vrtání, broušení, lepení, řezání a spékání, věnuje se tvorbě autorského šperku. Inspiruje se všude tam, kde vládne řád v prostoru a v ploše. Sklo je pro ní subjektem prostředkem k vyjádření pocitů a myšlenek.
Sochařka a sklářská výtvarnice Alena Matějka (1966) vystavuje doma i v zahraničí, má zkušenosti z mezinárodních studií a sympozií. Ve Lhotě-Vlasenici, při hranici s Jihočeským krajem, proběhly i z její iniciativy tři ročníky sochařského sympozia, které daly vzniknout ojedinělé Magické zahradě – „sochařskému arboretu“.
Milan Krajíček (1977) se v současné době soustředí na uměleckou tavenou plastiku. Cestou experimentů a zpřesňováním technologických postupů zdokonaluje exaktnost převedení svých představ do materiálu. Z klasických mísovitých tvarů vznikají volně pojaté probarvené plastické sítě organicky přesahující do prostoru.
Jan Exnar je výjimečná osobnost havlíčkobrodské umělecké scény. Mimo jiné je autorem konceptu plastiky Pocta sklářům, která zdobí nádvoří zámku ve Světlé nad Sázavou a je dílem sklářů z celé Vysočiny.
Malířská poloha jeho tvorby je těsně spjata s plastikami z taveného skla i s expresivními vitrajemi, které tvoří jako autonomní obrazy nebo jako realizace v architektuře (kostel sv. Vojtěcha v Havlíčkově Brodě).
