Hlavním materiálem je pro autora ručně tvarované hutní sklo. Původně tekutému materiálu nechává záměrně volnost v jeho přirozeném tvarování. Většinou používá minimálně forem, proto vznikají užité objekty sice v sériích, ale každý jednotlivý kus je jedinečným originálem.
František Vízner (1936–2011) ze Žďáru nad Sázavou se svou naprosto jedinečnou tvorbou řadí ke špici světového sklářského umění. Svoji kariéru zahájil jako umělecký návrhář v koncernu Sklo Union v Teplicích a později jako vedoucí výtvarník ve sklárně v Škrdlovicích. Sklářský průmysl opustil v roce 1977 a ve svém ateliéru ve Žďáru nad Sázavou se přednostně věnoval tvorbě brusem tvarovaného uměleckého skla.
Monika Vosyková je sochařka a sklářka. V jejím ateliéru vznikají sochy ze dřeva, bronzu či umělého kamene nebo skleněné objekty z lehaného a taveného skla.
Je absolventkou SUŠP v Brně, VŠUP v Praze v ateliéru skla u profesora Vladimíra Kopeckého a profesora Jaroslava Svobody.
Jaroslav Wasserbauer je český sklářský umělec, který pracuje na volně stojících geometrizovaných a organických velkých objektech. Tavené sklo je hlavní látkou pro všechny sochy a předměty. Pracuje hlavně s tvary a formami. Jako umělec se podílí na každé etapě tvorby objektu - od kreslení náčrtu, formování sádrového modelu, tavení skla, ochlazení až po finální povrchovou úpravu a broušení. Díky tomu jsou jeho díla naprosto jedinečná.
Lars Widenfalk je švédský sochař, žijící střídavě ve Švédsku, Itálii a České republice. Hlavním materiálem je pro něj žula a mramor, v posledních letech tvoří společně se svojí ženou, sochařkou Alenou Matějka, díla kombinující kámen a sklo. Jeho dílem jsou převážně figurální plastiky.
Žijí na samém kraj Vysočiny u hranic s Jihočeským krajem. Ve Vlásenici se z jejich popudu pořádalo mezinárodní sochařské sympozium. Rozmístěním v přírodě soch vzešlých ze sympozia byla vytvořena Magická zahrada - svého druhu sochařská galerie pod otevřeným nebem.
Sklářské obory absolvovala na Střední uměleckoprůmyslové škole sklářské v Kamenickém Šenově a na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze u prof. S. Libenského. Působila jako designérka ve sklárnách Bohemia Poděbrady, Josefodol a Světlá nad Sázavou, poté vyučovala výtvarnou výchovu na pražském Malostranském gymnáziu. V její autorské tvorbě je stěžejním motivem spojení skla s dalšími přírodními materiály, zvláště kameny, například s mramorem, opukou či pískovcem, který někdy tónuje, aby se sklem poskytl harmonický celek. Kombinací skla a kamene vytvořila celou řadu plastik, v nichž se odráží její nezaměnitelný výtvarný přístup a způsob použití obou materiálů. Žije ve Světlé nad Sázavou.
