U pramene Rokytné na Želetavsku: malá muzea a perly podhoráckého venkova

Mezi Želetavou na západě a prastarou Rokytnicí na východě se táhne od Moravských Budějovic až k severní Brtnici velké zalesněné pásmo.

Kontakt
region Třebíč
  • Bítovánky (0 km)
  • Mařenka, rozhl. (4,3 km)
  • Předín (8,6 km)
  • Kobylí hlava (14,1 km)
  • Chlístov (15,5 km)
  • pramen Rokytné (16,3 km)
  • Štěměchy (18,6 km)
  • Dašovský mlýn (20,7 km)
  • Cidlina (27,4 km)
  • Lesonice (31 km)
  • Horky (36,6 km)
  • Bítovánky (40 km)
Délka trasy: 40 km
Časová náročnost: 4 h
Výchozí místo: Želetava
Cílové místo: Želetava
Povrch/terén: silnice III. tř., asfalt, cyklostezky, lesní a polní cesty
Náročnost: 1
Období: Léto
Typ kola: horské, trekové

Tvoří předěl mezi nižším východním Podhoráckem směrem k Třebíči a výše položeným západním Horáckem směrem na TelčJihlavu. Množství studánek a pramenů svědčí o důležitosti těchto „hor“, které zavlažují potoky a řekami zemědělskou krajinu širého okolí. A uprostřed lesů vystupuje nad okolní hřebeny hora Mařenka, jediný 700 m vysoký vrchol celého Třebíčska. Nejen na rozhlednu na jeho vrcholu zamíří naše cesta dalším odlehlým koutem Vysočiny.

Zdejší obce milým způsobem zdobí unikátní vesnická muzea, která vzkřísila vzpomínky na umění i řemeslnou zručnost předků. Tak k nám z hloubi minulosti kraje promlouvají mlynáři, knoflíkáři, staří havíři i místní kapelníci. Páni přijdou a odejdou, ale fortelná práce, na tu se nezapomíná.

Toulku po lesních hřebenech, asfaltkách a polních cestách za výhledy do krajiny, vesnickými muzei i kusem místní historie začneme v Želetavě. Městečko proslulé více než stoletou výrobou sýrů má strastiplnou historii zdejšího 3x zakládaného řemesla. Muzea sýrů se tu sice ještě nedočkáme, ochutnat je ale můžeme v místní prodejně. Ze Želetavy, kde je lepší parkování než v blízkých Bítovánkách, vyjedeme sice po hlavní silnici, ale tu hned po kilometru opustíme, a dáme se po modré turistické značce směr rozhledna Mařenka.

Polní asfaltka časem přejde v cestu, ale výjezd k vrcholu je z této strany celkem pohodlný kromě závěrečného výšvihu z rozcestí. O to déle si můžeme vydechnout na vrcholku rozhledny, případně připojit svoje „Byl jsem tu“ do staré vrcholové knihy u její paty. Sedmisetmetrový kopec tvořil impozantní úvod, takže uvítáme dlouhý sjezd asfaltkou k prvnímu z vesnických muzeí, které najdeme na okraji Předína v budově obecního úřadu. Z perleťářství a knoflíkářského řemesla se toho u nás opravdu mnoho nezachovalo, o to cennější je místní snaha o zdejší expozici.

V Předíně překonáme frekventovanou silnici č. 23, takže velký pozor, ale u kostela sv. Václava se dáváme silnicí směrem na Heraltice k lesnatému masivu Kobylí hlava. Za samotou Petrůvky uhneme na lesní silničku, která nás dovede až skoro k vrcholu, ale především na krásné výhledové místo nad obcí Chlístov. Před námi je celé dolní Podhorácko, a i když se klesání nevyhneme, do kopců se brzy vrátíme. U Chlístova nás čeká pramen řeky Rokytné, která zde začíná svou 88 km dlouhou pouť až do Ivančic na Brněnsku.

Studánka je vlevo od cesty směrem na Štěměchy. A o kousek dál vezmeme zavděk občerstvením nebo koupáním u místní nádrže. Štěměchy jsou opět „horská“ obec pod pastvinami Kobylí hlavy. Na její okraj nás zanavigují směrovky s nápisem „tvrz“. Ruiny účelově přeměněné na obecní výletiště mohly být romantickou kulisou leckteré zábavy, ale jak se zdá, už nějaký čas zase nevyhovují a kulturní areál znovu pustne a zarůstá. Tak aspoň trocha té historie zůstává. Jen návrší dělí Štěměchy od údolí pod Mařenkou, kde se vklíněna na kraj lesa krčí mlynářská osada s původním Dašovským mlýnem.

Je to sice stánek umělců, s rozmyslem zde však majitelka zřídila rozsáhlé mlynářské muzeum uchovávající původní vybavení i funkční mlýnské kolo. Snad jen – pokud chcete na prohlídku, objednejte se předem. Muzeum je soukromé a majitele jeho provoz neživí. Horu Mařenku, kde jsme už byli, necháme po pravé ruce a čeká nás „dlouhá míle“ krásných lesních asfaltek napříč celým hřebenem, než vykoukneme do jižní krajiny Moravskobudějovicka.

Ocitáme se v teplé zemědělské krajině a míříme přes Cidlinu do Lesonic. Před obcí ale ještě máme důvod uhnout na polní cestu vlevo do zámecké obory. Průjezd jí je zážitkem ze setkání se staletými stromy a alejemi. Okolo budov hájovny se ocitneme u mohutné zámecké budovy v centru Lesonic. Je čas navštívit unikátní Muzeum lidových kapel a vzpomenout na vzbouřené sedláky na panství. Za Lesonicemi se ještě jednou vracíme do lesů: červeně značenou Březinovou cestou po polní asfaltce a dále lesními cestami údolím potoka směrem na Želetavu. Až u obce Horky je lépe nechat červenou značku a vrátit se na silnici od Cidliny k Bítovánkám po sjízdnější polní cestě. A to jsou už jen poslední dva kilometry zpět do obce a stejný dojezd do Želetavy.

  • Rodiny s dětmi