Ani za celý den byste je nenašli všechny. Pár osamělejších soch najdeme například v Bystřici (zubr), Pooslaví (želva, kavka), v brodském Posázaví (drak, gryf) nebo u Ždírce nad Doubravou (Josefína, jelen) či Chotěboře (Čertův stolek). Nejhustší seskupení pak potkáme v okolí Tří Studní na Novoměstsku. Nicméně nejproslulejší a nejstarší ale obklopují samotný Žďár. Legendárního Mamlase, Hamroně nebo Mamuta zná každé místní dítě. A pokud vy ještě ne, je čas sebrat rodinu a vydat se po stopách pověstí a bájných bytostí do žďárského Posázaví.

Za bytostmi žďárského Posázaví vyrazíme z náměstí Republiky. Jednak je přímo v centru starého města, kde můžete odstavit auto na parkovišti, a také se zde po návratu z projížďky nabízí spousta možností občerstvení i dalšího kulturního poznávání žďárské historie. Svůj díl vám nabídne Regionální muzeum v Moučkově domě nebo ve Tvrzi, vyhlídková věž kostela sv. Prokopa nebo Pivovar Revolta v interiérech historického hotelu Veliš. A v kulturním domě železniční Modelové království.

První sochu na trase najdeme už po 300 m, když opustíme dolní konec náměstí ulicí Veselskou. Hlavu Charlie Chaplina po levé straně můžeme snad i přehlédnout. Na křižovatce s Husovou se dáme 2x vpravo a přes Farská humna dojedeme k cyklostezce na Libušín. A dále přes takzvaný Klafar na trase historické Libické stezky opustíme konečně město. Na kopci nás přivítá Mamlas, nejstarší z Olšiakových soch.

Po žluté značce Hamerského okruhu si to namíříme na Hamry, které stráží ve směru našeho příjezdu Hamroň. Nenecháme se svést cyklotrasou č. 19, ale zástavbou domů projedeme Hamry až k řece a cykostezce podél silnice č. 19. Tady totiž na kopečku obří sousoší Koní upomíná na pověst o spřežení ztraceném v rašeliništi. Kolem hospody Na Ranči pokračujeme přes historický kamenný most do hamerské části Najdek, odkud nás vedou cedule směrem na Šlakhamr, památce Technického muzea v Brně.

Ještě dříve, než k němu dorazíme, nám přes lesní cestu položí chobot Mamut. Obří hlava tlustokožce trůní pod masivem Rozštípené skály a hlídá přechod přes řeku. Kdo chce vyšplhat do rozsedliny skály rozštípnuté samotným čertem, má o zpříjemnění cykloputování postaráno. Po 200 m jsme pak u brány Brdíčkova mlýna – Šlakhamru, jehož expozice historie těžby a pracování rudy na Žďársku stojí za to. Za mlýnem nás polní cesta vyvede obloukem do místní části Šlakhamry a k další kuriozitě – Konci světa. Stylizovaný celník u historického hraničního kamene hlídá přechod z Moravy do Čech. Čechy za hranicí začínají pravým „pohraničním“ hvozdem.

Čeká nás delší cesta lesními asfaltkami okolo kopce Peperek a polesím Vápenice, až se vynoříme u osady Račín. V Račíně najdeme – jak jinak – Raka. Za zmínku ohledně občerstvení stojí ještě i místní minipivovar, a to už pokračujeme lesními cestami po žluté turistické trase k Velkému Dářku.

Příslovečné „moře Vysočiny“ má hráz osazenou Rozcestníkem Dařbucha. Tady se nabízí další odbočka – v necelé 2 km vzdálených Škrdlovicích u hotelu U Hrocha trůní kašna se sousoším Hrochů. Cestou je jen potřeba překonat frekventovanou silnici č. 37. Od hráze Dářka po trase EuroVelo 4 do Polničky nemineme zábavní areál pro děti Salon Expres Vagon, kde můžete nechat své věčně čerstvé děti chvíli unavit, zatímco vy sesbíráte sílu pro dokončení cesty. Pohodovou cyklostezkou okolo Pilské nádrže dorazíme na okraj sportovního areálu Pilák, kde nás vítá sousoší Hraničního kamene s českým lvem a moravskou orlicí.

Směrem do Žďáru nás až do centra dovede zpátky pohodlná cyklostezka. Přitom míjíme soubor Santiniho staveb okolo Zámku Žďár – hřbitov nebo dvůr Lyra.

Foto: Koruna Vysočiny, m-ark, Aleš Motejl