Českomoravská cyklotrasa: od roubených chýší k renesančním městům

Nejdelší dálková cyklotrasa protíná Kraj Vysočina diagonálně od severoseverovýchodu k jihojihozápadu jako memento tisícileté zemské hranice vedoucí českomoravským hvozdem mezi královstvím Čechů a markrabstvím Moravanů.

  • Svratka (0 km) – Herálec (4,5 km) – Vojnův Městec (15,6 km) – Radostín (19,2 km) – Vepřová (26,2 km) – Malá Losenice (29,4 km) – Přibyslav (34,7 km) – Česká Jablonná (39,8 km) – Brzkov (42,9 km) – Hrbov (45,9 km) – Polná (49,2 km) – Věžnička (52 km) – Ždírec (55,2 km) – Měšín (57,8 km) – Jihlava (66,1 km) – Pístov (69 km) – Jezdovice (79 km) – Třešť (82,7 km) – Růžená (88,2 km) – hrad Roštejn (90,1 km) – Doupě (92,5 km) – Telč (99,6 km) – Kostelní Myslová (104,2 km) – Zadní Vydří (106,1 km) – Kostelní Vydří (109,6 km)
  • Dačice (113,6 km) – Hradišťko (116,1 km) – Staré Hobzí (122,2 km) – Slavonice (131 km)
Délka trasy: 131 km
Časová náročnost: 13 h
Výchozí místo: Svratka
Cílové místo: Slavonice
Povrch/terén: silnice II. a III. tř., asfaltové místní komunikace
Náročnost: 2


Odhlédneme-li od politického vnímání, je historická hranice zemí atraktivním turistickým podnětem především k vyhledávání jejích reliktů, ať už dobových nebo novodobých. O staré hraniční patníky nebo nové informační cedule neustále zakopáváme. Putování podél hranice představuje také zajímavé srovnávání rozdílů a odlišností mezi českými a moravskými vesnicemi, mezi krajinou českou a krajinným stylem moravským.

Protože navzdory tisícileté společné historii jazyka a státu se zvyky, architektura, bydlení a pospolitý život mezi oběma zeměmi liší, a především obyvatelé dobře vědí, kam patří. Putování po Českomoravské cyklotrase č. 16 nám spojí ve 2–3 dnech několik světů v pestré tváři Vysočiny – hluboké lesy Žďárských vrchů, polní zemědělské centrum Vysočiny od řeky Sázavy po Jihlavu a konečně chladné lesy moravské Sibiře nad údolím Dyje od Třeště po Slavonice. Celá trasa se dá rozdělit po 40 km úsecích na 3 dny s noclehy například v Polné a Třešti.

Českomoravská cyklotrasa č. 16 sice začíná v Hlinsku, ale protože toto místo navštívíme v rámci výletu po EV4, zahájíme naši parádní jízdu napříč Vysočinou od hranice východních po hranice jižních Čech ve městě po staletí příznačně rozděleném česko-moravskou hranicí – Svratce. Ve městě na severní straně Žďárských vrchů dodnes rozlišují Moravskou a Českou Svratku, Moravskou a Českou Cikánku a stejně jako v sousedním Herálci je dělicí linií tok stejnojmenné řeky Svratky.

Město opustíme silnicí za vedení cyklotrasy 4180, komu by však bylo lépe na klidných asfaltkách mezi pastvinami a lesy, tomu doporučíme cyklotrasu č. 4120 (a 4122), která nás provede hlubokými lesy na sever od Herálce, jejž tím pádem mineme. Obě varianty se potkají na rozcestí Na Svobodě, které je dnes i krajskou hranicí, a dále se necháme vést lesní asfaltkou až k setkání s trasami 16a EV4. Společný úsek přes Vojnův Městec opustíme v Radostíně u Dářka a dále už pokračujeme lesní silnicí přes Vepřovou ven ze žďárských lesů do polní krajiny Přibyslavska.

Ve městě křížíme řeku Sázavu a Posázavskou cyklotrasu a Jablonským žlebem stále po silničních úsecích křižujeme Českou Jablonnou, Brzkov a Hrbov, až se před námi otevře v mísovité kotlině město Polná. Město s honosným hrado-zámkem, děkanským kostelem a velkou židovskou čtvrtí si určitě zaslouží zevrubnější prohlídku a zastávku. Mimochodem stále se nyní pohybujeme na české straně zemské hranice, ta leží odtud dále na východ. Brzo na ni však zase narazíme, a to přímo v Jihlavě.

Z Polné vyšlápneme směrem ke kopci Březina a v blízké Věžničce potkáme kolonii sklípků, jako bychom se ocitli někde na jižní Moravě. Zdejší spižírny jsou unikátní. Ve Ždírci se opět ocitáme na náhorní rovině a po překonání dálničního mostu za Měšínem máme na dohled krajské centrum Jihlavu. V houstnoucím provozu a následné spleti ulic města sledujeme značení a cyklopruhy, které nás vedou okolo ZOO a těsně k hradbám historického centra, kde neopomeneme navštívit třeba Jihlavské katakomby nebo Muzeum Vysočiny.

Za Jihlavou vstupujeme do 3. části naší trasy, do lesů Javořické vrchoviny, a budeme křižovat údolím Jihlavy a Moravské Dyje celý Region Renesance. Postupným stoupáním z města přes Pístov a Popice dosáhneme až zalesněného hřebene Špičáku. Trasa č. 16 klesá hned znovu do údolí k železnici do Třeště, my ale můžeme využít lesních asfaltek, uhnout vlevo a vedeni trasou 5090 projet celý lesnatý hřeben sedlem mezi Malým a Velkým Špičákem. Až narazíme na kamenný milník nebo na hájovnu Třešť, spustíme se do města.

Třešť je proslulá svými betlémy, ale najdeme zde i další kulturní pozoruhodnosti jako zámek nebo muzeum radiotechniky Tesla, kostnici a také židovské památky. Další metou na trase je hrad Roštejn v severovýchodním cípu lesů Jihlavských vrchů. Dominantní goticko-renesanční hrad uspokojí i náročné návštěvníky starých sídel. A po nadechnutí atmosféry dávných dob a lesního vzduchu míříme přes obec Doupě a Vanůvek do města UNESCO: Telče, renesančního klenotu Vysočiny obklopeného vodními plochami rybníků se zámkem, podloubími obroubeným náměstím a vyhlídkovou věží kostela sv. Jakuba.

Do centra vjedeme okolo zábavního centra Panský dvůr Dolní branou a náměstí Zachariáše z Hradce opouštíme opět branou, tentokrát Horní. Za Telčí se vyhýbáme údolí Moravské Dyje a naopak stoupáme ve směru výšin České Kanady. Otevřená krajina nám přitom skýtá široké rozhledy, jako je Náglova vyhlídka nad Kostelní Myslovou. V ní najdeme na faře i expozici Genius loci o historii obce. A konečně za Zadním Vydří opustíme hranice Kraje Vysočina, neboť jsme dospěli na Dačicko a do duchovního centra regionu – Kostelního Vydří. Nad obcí trůní v osamělé poloze poutní kostel P. Marie Karmelské se živým klášterem karmelitánů. Poetické místo k občerstvení duše.

Dačice, moravské město v jižních Čechách, je dalším městem naplněným renesančními památkami. Vedle zámku, vyhlídkové věže kostela nebo staré tvrze nelze nevzpomenout na zdejší světový vynález – kostku cukru, která má v Dačicích dokonce i svůj pomník. Za Dačicemi tentokrát údolí Moravské Dyje neopustíme, ale cestou přes Hradišťko a Vnorovice navštívíme Staré Hobzí. Donedávna zapadlý kout kousek od „železné opony“ nyní zdobí zrenovovaný honosný barokní zámek. Nedaleko na jih od Hobzí se už od první republiky táhla linie pohraničí.

Nám nyní zbývá překonat hluboké údolí Dyje, minout po pravé ruce zalesněný hřeben Montserrat s kaplí Panny Marie a dospět do zapomenuté renesanční perly na konci naší cesty – Slavonic. Útulné město plné sgrafitových domů, uliček, bran, hradeb a s unikátním podzemím je branou do České Kanady i rakouského Waldviertlu. A pro nás krásnou tečkou za cestou napříč Vysočinou.