František Vízner

František Vízner (1936–2011) ze Žďáru nad Sázavou se svou naprosto jedinečnou tvorbou řadí ke špici světového sklářského umění. Svoji kariéru zahájil jako umělecký návrhář v koncernu Sklo Union v Teplicích a později jako vedoucí výtvarník ve sklárně v Škrdlovicích. Sklářský průmysl opustil v roce 1977 a ve svém ateliéru ve Žďáru nad Sázavou se přednostně věnoval tvorbě brusem tvarovaného uměleckého skla.

Víznerova nadčasová, minimalistická díla jsou zastoupena ve sbírkách prestižních muzeí světa, mimo jiné v pařížském Louvru či Metropolitním muzeu v New Yorku. Je rovněž autorem několika pozoruhodných realizací v architektuře. Patří k nim například skleněné obklady stanic pražského metra Karlovo náměstí a Jinonice, svítidla v pražském Kongresovém centru, Nové scéně Národního divadla či Parlamentu ČR (menší obdobu lustru můžete spatřit na Vysočině v hotelu Mánes ve Svratce). Pro značku BOMMA na sklonku života navrhl dnes již ikonickou kolekci nápojového skla.