Židovská škola
Židé chovali vždy velkou úctu k vědění a studiu, a proto i ti nejchudší příslušníci obce byli gramotní i v dobách, kdy znalost písma byla u křesťanů velmi řídká. Otec zasvětil malé chlapce do základů písma a čtení ve věku od čtyř do pěti let. V šesti letech odcházely děti do školy, která byla součástí bytu učitele.
Děti se učily hebrejštinu, Tóru, židovské zákony a zvyky. Obce zakládaly též obecné školy pro děti, které nemohly platit školné soukromému učiteli. Později se vyučovalo v přístavku synagogy. Vyšší škola se nazývá ješiva a výlučným předmětem je zde Talmud, který pojednává o každém aspektu života a zahrnuje právní normy, teologii, estetiku a etiku, přírodní vědy, astrologii, numerologii, literární žánry, folklór, pohádky atd. Systém výuky určuje rabín, který je duchovním představitelem a mluvčím obce, zároveň též učitelem, rádcem a vychovatelem. Dříve rabíni nesměli přijímat odměny za výuku, a tak si vydělávali na živobytí jako řemeslníci či dokonce jako dělníci. Od 14. století však povinnosti rabína rostly, a tak mu mnohé komunity začaly vyplácet podporu nebo plat.
