Polná: stoletý příběh, který má tvář Kašpárka

V Polná se loutkářství nepředává jen z generace na generaci – ono tu doslova žije. Typickým symbolem místní scény je Kašpárek s mladým, veselým obličejem, jaký znají diváci už desítky let. Dnes používané loutky pocházejí převážně z roku 1946, ale tradice sahá ještě dál.

Původně se zde hrálo s menšími loutkami známými jako „Münzbergovky“, pocházejícími od věhlasného pražského výrobce. Několik z nich se dochovalo dodnes. Postupně je však nahradily větší, ručně vyřezávané loutky, které vznikaly přímo v Polné – pod rukama místních řezbářů, jako byli pánové Krátký, Fišar nebo Joukl.

Dnes má soubor k dispozici více než 80 velkých loutek a stále si drží silnou vazbu na řemeslo. Ještě donedávna fungoval i loutkářský kroužek při domě dětí, který po třináct let vychovával nové generace. Aktivní soubor dnes tvoří osm nadšených loutkářů.

Výjimečný bude i letošní rok. Už od dubna bude část loutek k vidění v expozici Hradu a zámku Polná a od června se chystá velká výstava. Ta nabídne pět pohádkových scén – Peklo, Vodní říši, Pohádkový les plný bytostí i Zámeckou pohádkovou komnatu. Návštěvníci tak vstoupí přímo do světa, kde se fantazie mění ve skutečnost.

Velké Meziříčí: loutkové divadlo jako živá komunita

Také ve Velké Meziříčí má loutkářství pevné místo – a velmi konkrétní podobu. Místní divadlo v Jupiter club funguje od roku 1977 a dodnes si uchovává silného komunitního ducha.

Soubor tvoří 18 dobrovolníků, kteří každoročně připravují sezónu od září do března. Každý měsíc uvádějí novou pohádku – a to není malý závazek. Na scéně se střídají marionety vedené shora i javajky voděné zespodu, celkem mají k dispozici zhruba 200 loutek. Ty byly vyrobeny v Únanově u Znojma mistrem Maškem.

Zajímavostí je rozdělení rolí: „mluviči“ čtou text, zatímco „vodiči“ dávají loutkám pohyb. Výsledkem je sehraná týmová práce, která dává postavám život.

Divadlo má i vlastní příběh – dříve fungovalo pod hlavičkou ROH společnosti Kablo Velké Meziříčí. Dnes nabízí komorní sál se stovkou míst a stupňovitým hledištěm, které zajišťuje dobrý výhled pro každého diváka.

Na letošní září se navíc chystají oslavy 75. výročí loutkářství ve městě. Součástí programu bude i možnost nahlédnout do zákulisí – tedy tam, kde se rodí kouzlo, které diváci běžně nevidí.

Světové uznání, které zavazuje

Zápis českého a slovenského loutkářství na seznam UNESCO v roce 2016 potvrdil jeho výjimečnost. Nejde ale jen o historii – stovky souborů po celé zemi dokazují, že loutkářství je stále živé, proměnlivé a aktuální. A Vysočina je toho skvělým příkladem.

Zdroj: Tepna Vysočiny