Vernisáž výstavy Na stromy

...Benátkách v roce 1999. Jádrem její práce je tělo, ženství, rod, rodina, alternativní rodina, příroda, mytologie. V poslední dekádě rozvíjí své vlastní způsoby rituálu – performance.
Otto Placht bývá nazýván malířem džungle. Od roku 1993 proslul velkými obrazy inspirovanými pravidelným pobytem v jihoamerické džungli u peruánských domorodých obyvatel z indiánského kmene Šipibó.
„Na stromy“ je návrat v rámci hledání jednoty se světem a přírodou. Fyzická i duchovní snaha obnovit tuto jednotu provází lidského ducha již od dávných dob, je předmětem zasvěcovacích rituálů a cílem úniků z civilizace. Jak a proč se právě člověk vydělil z této jednoty? Obsah Rosseauovy myšlenky návratu k přirozenosti, pejorativně vyjádřené okřídleným slovním spojením „zpátky na stromy,“ může být nezralou adolescentní pózou, autentickou duchovní a životní cestou jedince i možným scénářem, který nastane po krizi a pádu civilizace.
V polovině listopadu byla zahájena výstava V bělosti sněhu / zima v technice linorytu, která představuje tvorbu sedmi umělců, členů Sdružení českých umělců grafiků Hollar. Ti prostřednictvím grafické techniky linorytu reflektují téma zimy, sněhu a jeho bělosti. „Bělost znamená také čistotu - bělost a jas čerstvého sněhu má jistě podobný dopad na naše duše - a čistý sníh je pomocníkem pro naše vnitřní nalézání naší vlastní harmonie,“ říká k výstavě Pavel Piekar, jeden z kurátorů výstavy a zároveň jeden z vystavujících autorů. Dalšími zastoupenými umělci jsou Zbyněk Hraba, Ivo Křen, Peter Kollár, Jiří Samek, Miloš Sláma a Ladislav Sýkora.