Meziválečná architektura Třebíč

K meziválečné architektuře v Třebíči se řadí například bývalá městská spořitelna, která stojí na rohu Karlova náměstí a Jihlavské brány. Je to dílo architekta Bohuslava Fuchse z let 1932–1933.
Má všechny typické prvky funkcionalistické architektury: soulad vnitřního členění a vnějšího vzhledu, použití soudobých materiálů (skla, železobetonu) a využití světla jako kompozičního prvku.
Budova je památkově chráněným objektem a přesto, že dnes neslouží původním účelům, její vnější vzhled a z podstatné části i interiér zůstaly zachovány.

V třebíčské čtvrti Borovina byly postaveny baťovy závody po roce 1936 dle zlínských architektů Františka Gahury, Vladimíra Karfíka a Miroslava Lorence. Odvážná kombinace železobetonového skeletu, režného zdiva a velkých prosklených ploch dodnes udivuje svou moderností. Od stejných autorů jsou i domy v nedaleké dělnické kolonii, původně navržené jen jako patnáctileté provizorium, sloužící však svým obyvatelům dodnes.

Na Polance je další dílo Bohuslava Fuchse, a to Říční lázně. Architektonicky je nejvýznamnější dřevěný objekt šaten. Přiznaná nosná konstrukce, výrazná žluto-modro-červená barevnost, rozlišující nosné a výplňové prvky v kontrastu se vzrostlou zelení působí i po letech od svého vzniku navýsost moderním dojmem.

V Sušilově ulici nad železniční tratí zaujme nevšedním řešením fasády budova továrny Tusculum neboli bývalé závody UP.  Dílo významného českého architekta Josefa Gočára bylo dokončeno v roce 1922 ve stylu rondokubismu, tedy obloučkového dekorativismu. Tento architektonický sloh je specialitou českých zemí a nemá v Evropě ani na světě obdoby. I když původně navrhovaná červeno-modro-bílá barevnost, symbolizují vlastenecké nadšení období bezprostředně po vzniku Československé republiky, nebyla nikdy uskutečněna, je tato třebíčská stavba formálně a výrazově srovnatelná se slavnou Gočárovou Bankou Československých legií v Praze Na Poříčí.

Foto: Jaroslav Loskot, MKS Třebíč