Ačkoliv je Posázaví typický pojem pro střední Čechy, řeka zanechává svoji dlouhou stopu právě ve své pramenné oblasti Vysočiny, kde horní část jejího toku navléká na svou stříbrnou nit proslulá města Žďár, Přibyslav, Havlíčkův Brod, Světlou a Ledeč. Dokonce i legendární příběhy Posázaví, jako jsou Foglarovi Hoši od Bobří řeky a jejich Sluneční zátoka nebo trampsky proslulá Stvořidla, náleží ke krajině Vysočiny.

Horská Sázava také není tou vodácky proslulou řekou, ale nejprve malým potokem a poté romanticky meandrující řekou v údolí plném historie, hradů, zámků, mlýnů a vesnických samot i celých městeček. Vodáci na její hladinu nasedají nejdříve na peřejích Stvořidel, a když je příliš sucho, tak až pod skalami ledečského hradu. Trampové ji samozřejmě znají po celém toku, i když nejraději mají část od Stvořidel dál.

Mezi Světlou a Čerčany u Benešova se tu navíc údolím řeky klikatí jednokolejná železnice, trampy přiléhavě nazvaná Posázavský pacifik. A co cyklisté? Ti mohou nasednout k posázavskému putování nejvýše – už od Žďárských vrchů. Pravda je, že údolí není vždy pro kolo sjízdné a zachovalo si místy pěšácký charakter. O to víc zajímavých míst může cyklista navštívit i v širším okolí řeky.

Náš tip na vícedenní putování si vybere 100 km horní části Posázavské cyklotrasy od Žďáru do Zruče a zve vás na seznámení s „méně známým“ Posázavím. Celá trasa se dá rozdělit buď po 33km úsecích na 3 dny s noclehem například v Havlíčkově Brodě a u Stvořidel, nebo na 2 dny a půlit ji třeba ve Světlé nad Sázavou.

Řeka Sázava pramení v lůně horských lesů Žďárských vrchů na evropském rozvodí mezi Herálcem a Vojnových Městcem. Sem se na kole moc nedá.

Posázavská cykotrasa č. 19 zase začíná v Lísku u Bystřice n. Pernštejnem, kde se napojuje na Pražskou cyklotrasu č. 1. Ale tento kout navštívíme na výletě po EV4. Trasu tedy zahájíme na Nám. Republiky ve Žďáře n. S., kde se řeka s cyklotrasou setkávají a který je zároveň nejvyšším místem dle nadmořské výšky celého putování. Žďárské centrum opustíme Nádražní a Tyršovou ulicí, které nás dovedou na cyklostezku u řeky Sázavy.

S pomocí značení prokličkujeme po cyklostezkách ulicí Brodskou směrem na Hamry. Projedeme celou obcí až k penzionu Najdek, kde řeku překročíme a kde nastává první část jízdy po asfaltce lesy nad řekou až do Sázavy. Přes řeku uvidíme Brdíčkův mlýn, který navštívíme v rámci výletu č. 16, a když v obci odbočíme k evangelickému kostelu, potkáme o kus dál plastiku slona od Michala Olšiaka.

Na dolním konci Sázavy nás čeká parádních 10 km na cyklostezce zřízené na drážním tělese bývalé železnice. Ta nás dovede až do Přibyslavi. Další úsek údolí obsadila železnice a frekventovaná silnice č. 19, jež je pro cyklisty nebezpečná, a proto si vyšlápneme poprvé od řeky do kopců. Přes Utín, Dlouhou Ves a Bartoušov se spouštíme do Havlíčkova Brodu, největšího města na naší trase.

Rušný Brod má naštěstí na nábřeží řeky své cyklostezky, které využijeme k bezproblémovému průjezdu městem. Ještě výjezd ve směru k Humpolci a opět opouštíme společnost řeky a křižujeme kopce směrem do kraje Jana Zrzavého. Přes Poděbaby, Hurtovu Lhotu, Březinku a Vadín jsme v Okrouhlici, rodišti známého malíře Jana Zrzavého.

Malebného kraje řeky Sázavy se teď přichytíme, a ačkoliv uhýbá cyklotrasa č. 19 vysoko vzhůru do Lipnice nad Sázavou, uhneme za Babicemi po trase 4155 a dáme před lipnickým hradem přednost malé Pohledi s novým skanzenem na Michalově statku. Dojezd po silnici přes Příseku do Světlé n. Sáz. nás přivede pod zámeckým jezem znovu na trasu č. 19. Turistickými atraktivitami nabité historické jádro Světlé opouštíme opět po nábřežní cyklostezce. Ta se střídá se silnicí a znovu s cyklostezkou, až v lesním údolí u Smrčné dospěje na hranice proslulého říčního úseku Stvořidla.

Plán na zprůjezdnění Stvořidel a Sluneční zátoky cyklostezkou, která by spojila Světlou s Ledčí, je zatím u ledu, a ani otrlým bikerům nedoporučujeme pouštět se úsekem kolem řeky, který stále slouží pro klid rezervace jen pěším. Ze Smrčné tedy nezbývá než se vyhoupnout do výšin hory Melechova a údolí Sázavy traverzovat o 100 metrů výše. Cestou přes Koňkovice, Trpišovice, Bilantovu a Dobrovítovu Lhotu máme výhledy do širšího okolí zalesněného údolí.

Teprve u obce Bojiště připomínající husitskou bitvu u Melechova sjíždíme do zátoky Sázavy, v níž se usadil hrad Ledeč a jeho město jako podhradí. V Ledči se Sázava více vymaňuje ze sevření kopců Vysočiny a začíná na svém hřbetě nést lodě vodáků. V kroutícím se údolí ale zůstalo zase místo jen pro Posázavský pacifik, takže u zřícenin hradu  Chřenovice opět šplháme od řeky, tentokrát nad její pravý břeh. Lesní asfaltka nás dovede do Jedlé, odkud je to kousek do Tasic, kde funguje sklářský skanzen. Z Jedlé se silnice spustí zase zpět k řece do Vlastějovic. A to už jsme ve Středočeském kraji a na dohled Zruče nad Sázavou, cíle naší cesty.