Byly jí dva roky, když se rodina přestěhovala do Kaprovy ulice v Praze. 

Trude dostala od sudiček velký hudební talent a cit pro slova, která začala brzy skládat do prvních veršů. Později studovala na pražské německé obecné a měšťanské dívčí škole, Veřejném německém dívčím lyceu a Pražské německé univerzitě, kde studium přerušila.

Její dívčí dospívání doprovodila přátelství s Maxem Brodem, Willy Hasem, Franzem Werflem a Franzem Kafkou, kterého učil její o deset let starší bratr Friedrich Thieberger, autor významných prací o židovské filosofii a historii, hebrejštině.

Během první světové války se se svou sestrou Nelly angažovala v Klubu židovských žen a dívek a pro východožidovské uprchlíky, psala a publikovala své básně v Prager Tagblattu. Až do nástupu nacismu dokázali v kulturním prostoru pražské němčiny vedle sebe úspěšně existovat židovství i křesťanství. Přicházející změna měla zasáhnout i do života Gertrude.

Bylo ji bez mála dvacet let, když ji v kavárně Arco seznámili společní přátelé s Johannem Urzidilem, německy píšícím spisovatelem a historikem. O dva roky později s ním uzavře vyvzdorovaný sňatek a na dlouhé roky přeruší styky s rodinou, která její svazek s „polovičním Židem“ odmítá akceptovat.

Od března 1939 se manželé Urzidilovi skrývali před gestapem. Nakonec se jim podařilo s falešnými dokumenty utéct přes Terst a Janov do Anglie, odkud o dva roky později pokračovali do New Yorku.

Nelehké roky emigrace doprovázely tvrdé existenční zkušenosti a učení nového jazyka. Gertrude pracovala jako chůva, později přednášela o Pražské německé literatuře.  Johann musel slepit bezpočet krabiček a kožených pouzder než začal spolupracovat s Hlasem Ameriky a působit jako dopisovatel československých exilových periodik.  Zlom nastal po úspěšném přijetí Johannovi nové knihy Ztracená milenka, tehdy začala Gertrude svého muže doprovázet na přednáškových turné po Evropě. Po celou dobu jim ukradený domov připomínalo pár přátel, se kterýmy byli v úzkém písemném kontaktu: malířem Janem Zrzavým, polonistou Josefem Matoušem, germanistou Kurtem Krolopem, básníkem Oskarem Kostou a germanistkou Věrou Macháčkovou-Riegerovou.

Přestože oba dva po Praze velmi toužili, do Československa se již nevrátili. Jak Gertrude později ve svých vzpomínkách uvedla: „Kus srdce jsem nechala v Praze. V Americe žiji na cestách.“ Její srdce toužilo také po návratu na Vysočinu, kde chtěla být pochována. K tomu ale boužel nikdy nedošlo.

V americkém archivu je dnes uložena literární pozůstalost a několik desítek nepublikovaných básní uvedených v různých písemnostech.  

Foto: kohoutikriz.org