Jeho lásce ke studiu a poznání stála v cestě povinnost jediného syna převzít rodové žezlo a stát se mlynářem. Po ukončení studia filosofie povolal Riegera otec zpět na mlýn. Rieger ale dál tajně studoval práva, nakonec vysvědčením z prvního ročníku otce přesvědčil o svém nadání a dostal od něj svolení ve studiu dál pokračovat. Práva dokončil v roce 1841, bylo mu 23 let. 

V předrevolučním období významně působil v Jednotě pro povzbuzení průmyslu v Čechách, kde společně s Aloisem Pravoslavem Trojanem a Janem Pernerem úspěšně hájili zájmy českého měšťanstva.  S Františkem Palackým a Karlem Havlíčkem Borovským stál v předrevolučním období 1848–49 v čele české liberální politiky, byl členem Národního výboru, poslancem říšského sněmu. Mezi jeho slavné proslovy patří projev v říšském sněmu 8. ledna 1849, kterým obhajoval znění prvního paragrafu připravované ústavy, že všechna moc pochází z lidu.

V srpnu 1853 se oženil s dcerou Františka Palackého Marií. Stále pracoval: připravil první česou encyklopedii, Riegrův slovník naučný, v červnu 1860 předložil při audienci u panovníka obsáhlé memorandum, kterým žádal o vydávání českých politických novin. Až do roku 1891 stál v čele české politiky. Na sklonku 80. let se dostávají do popředí mladočeši. Konzervativní postoj staročechů, který podporoval spolupráci s českou šlechtou, je v době nastupujících demokratických a socialistických idejí vzdaloval myšlení a potřebám mladých lidí. Prohru ve volbách stvrdil pokus staročechů o vyrovnání s Němci v Čechách a poražený Rieger z politiky roku 1891 definitivně odchází.

Dnes se řadí k nejvýznamnějším českým osobnostem 19. století. Celý život usiloval o rozvoj českého národa a obnovu české státnosti. Patří mezi spoluzakladatele první české politické strany. Zasloužil se o založení Národního muzea a Národního divadla, za což ho císař František Josef I. ocenil řádem Železné koruny II. třídy. 

Nazýván Vůdcem národa, obdržel četná vyznamenání a čestná občanství, byl povýšen císařem s titulem baron do šlechtického stavu. Jeho celoživotní úsilí o rozvoj českého národa a obnovu české státnosti nesporně přispělo k jejímu naplnění v roce 1918.

Ačkoli se Rieger narodil v Semilech na severovýchodě Čech, jsou jeho osudy spojeny také s Vysočinou.

Po povýšení do šlechtického stavu působil jako velkostatkář na panství v Malči u Chotěboře, kde v roce 1862 koupil zámek a ke konci svého života, kdy odešel  z politického života, se věnoval správě svého velkostatku. Na Malči pobýval plných 40 let a celé roky působil kromě jiných aktivit i jako starosta  Chotěbořského okresu. Častým hostem u Riegerů v Malči byl také hudební skladatel Antonín Dvořák. Marie Červinková Riegerová, dcera Františka Riegera, napsala pro jeho dvě opery Dimitrij a Jakobín libreto. 

Zámek v Malči po roce 1948 musela rodina Riegerů předat státu, v roce 1994 ho potomci rodiny restituovali a získali zpět. Dnes zde naleznete expozici připomínající život Riegera i jeho tchána Františka Palackého, který na Malči prožil posledních 14 let svého života.