Nově vzniklý stát kladl důraz i na odpočinek a trávení volného času svých obyvatel. Po první světové válce zažívá vedle jiných odvětví rozkvět i turistika. V době založení ČSR funguje 30. rokem Klub českých turistů, který je v roce 1921 přejmenován na Klub československých turistů. Stává se jedním z hlavních organizátorů pěší turistiky. Vedle hlavní pěší a lyžařské turistiky se rozvíjí i jiná odvětví, jako vodácká a jeskyňářská turistika a horolezectví. Významný vliv na turistiku má i rozvoj automobilismu. KČT provozuje ubytovací zařízení, funguje i jako cestovní kancelář, vydavatel map a průvodců. Vznikají regionální pobočky, které se podílejí na rozvoji turistiky v oblastech mimo Prahu a velká města. Od roku 1916 se používají čtyři barvy značených pěších tras, tak jak je známe i dnes. Vedle KČT fungují i jiné spolky jako je Sokol, Orel, Junák a různé okrašlovací spolky. Mezi neorganizované spolky lze zařadit tramping. Údolí říčky Brtnice se stalo jednou z prvních oblastí trampingu v tehdejším Československu. Pro sportovní i nesportovní vyžití se staví tělocvičny, budují hřiště a sportovní areály, lázně, rekreační střediska a bazény. Volný čas tráví lidé na výletech, v biografech, na společenských událostech a různých oslavách nebo závodech.
Klub československých turistů v Pelhřimově vznikl v roce 1920 jako pobočný spolek Klubu československých turistů v Praze. Ve stejném roce příznivci pohybu a krásné přírody zahájili značení turistických cest a shromažďování finančních prostředků na stavbu rozhledny na Křemešníku. První ucelenou turistickou trasou se stala Hamzova stezka.
Jihlavští se rozhodli, že střediskem celého turistického ruchu v jejich regionu by se měl stát Čeřínek – táhlý vrch jihozápadně od Jihlavy, který nejlépe vystihuje krásu vysočinské přírody. Spolek pro zimní sporty v Jihlavě nelenil, vybudoval a v červnu roku 1913 slavnostně otevřel první chatu na Čeřínku. Turistika k Čeřínku se těšila oblibě do té doby, než přišla světová válka a přetrhala silná pouta týdenních návštěv.
První lyžařské závody v Novém Městě na Moravě se konaly v roce 1910 a jejich vítězem se stal tehdy dvaadvacetiletý student zeměměřičství Karel Mrkvička. Ale ještě než se začalo jezdit na lyžích na čas, objevovali se první nadšenci na dřevěných prkénkách. Průkopníkem byl například fryšavský hajný Rudolf Gabessam.
Dílem darem a zbytek koupí získal v letech 1918-1924 místní Sokol pozemky na tzv. Šupichově louce. Sokolové vlastními silami terén snížili a prostor upravili pro letní cvičiště, které slavnostně otevřeli v květnu 1926. Dnes na tomto místě najdete obchodní dům Alej s přilehlým parkovištěm.
V roce 1919 se Tělocvičné jednotě Sokol Město Žďár podařilo získat obecní pozemek za Národním domem, který členky a členové Sokola proměnili v prostorné cvičiště a sletiště. Areál měl dřevěnou tribunu i sociální zázemí a na konci dvacátých let byl přestavěn a rozšířen.
V místech dnešního mostu u podniku RICO těšila plavce i neplavce městská plovárna. O vznik říčních lázní se už v závěru 19. století zasloužila tělocvičná jednota Sokol. Na počátku minulého století plovárnu převzalo do správy město a v roce 1907 tady postavilo nové objekty.
Už počátkem minulého století se na Hastrmanu proháněli první bruslaři a v roce 1907 vznikl Bruslařský klub Německý Brod. Poté se na rybníku objevili bruslaři s nezvyklými holemi pohánějící míček a první zápasy v bandy hokeji se hrály už před I. světovou válkou. Koncem dvacátých let vystřídal míček tvrdý puk a s ním mužská „kanada".
