Po absolvování obecné školy byl přijat tehdy na německobrodské gymnázium, které dokončil v roce 1931. Během studií v něm uzrála myšlenka pokračovat ve studiu bohosloví v Hradci Králové. Ještě před ukončením studia vstoupil k želivským premonstrátům, kde byl v roce 1937 vysvěcen na kněze. Během válečných let absolvoval pedagogické zkoušky a začal na gymnáziu v Humpolci vyučovat náboženství, filozofii, latinu a dějepis. V lednu 1948 byl zvolen nejmladším želivským opatem. O měsíc později však dochází ke komunistickému převratu a Tajovský byl akčním výborem v Humpolci veřejně označen za nepřítele lidu. Vstup do humpoleckého gymnázia a pokračování v pedagogické práci mu bylo znemožněno. Jako člen Orla, církevní a řádový představitel se nesmířil s utlačováním věřících, římskokatolické církve v ČSR a otevřeně vyjadřoval své názory, které také promítal do  kázáních.

V roce 1949 ho zatkla policie, byl obviněn z ukrývání zbraní v prostorách kláštera a posilování pozic Vatikánu prostřednictvím tzv. čihošťského zázraku. Vykonstruovaný proces byl předehrou k akci K. Soudní přelíčení se konalo ve dnech 31. března až 5. dubna 1950, kdy soud rozhodl o vině opata Tajovského. Za zločiny velezrady, vyzvědačství ho odsoudil na 20 let těžkého žaláře, peněžitému trestu ve výši 50 000 Kčs, odebrání majetku a odnětí občanských práv na dobu deseti let. Po svém odsouzení prošel věznicemi Praha-Pankrác, Mírov, Valdice, Jihlava a Leopoldov. V květnu 1960 byl na základě amnestie prezidenta republiky podmínečně propuštěn. Po svém propuštění pracoval jako lesní dělník, topič a podnikový archivář. V roce 1968 mohl opět nakrátko působit v duchovní službě, po krátkém pobytu v Rakousku dostal opět zákaz vykonávat duchovní službu a o tři roky odešel do důchodu. V roce 1993 se s premonstrátskou komunitou vrátil zpět do Premonstrátského kláštera v Želivě a začal pracovat na jeho obnově. V roce 1996 mu byl prezidentem republiky udělen Řád T. G. Masaryka.

Opat B. V. Tajovský je pohřben na klášterním hřbitově v Želivě.