Tomáš Štítný ze Štítného

V mládí studoval na artistické fakultě nově založené pražské univerzity, aniž se ale snažil dosáhnout akademického gradu. Osobně se znal s profesorem Vojtěchem z Ježova. Svou literární a překladatelskou činnost zahájil pod vlivem pražských reformních kazatelů, především Milíče z Kroměříže. Někdy v 50. letech 14. století se oženil a vrátil se zpět na svůj statek ve Štítném. Se svou manželkou měl pět dětí, z nichž tři dcery zemřely již v dětském věku. Dospělosti se dožila jen dcera Anežka a syn Jan. Ve Štítném však nepobýval trvale a zvláště po smrti manželky se po roce 1381 trvale usadil v Praze. Svůj statek ve Štítném pronajal Zbyňkovi z Kamenice a z nájmu žil v Praze. Později si zakoupil dům v sousedství Betlémské kaple (čp. 254).

Psal o náboženských otázkách a v českém jazyce. Je považován za prvního českého klasika. Ve svých kázáních a dílech se obrací především na nižší šlechtu, která by měla působit na lid. Překládal z latiny, ale jeho překlady jsou spíše vlastními adaptacemi. Jako prvenství v Čechách se mu přisuzuje založení vědy etiky (morálky).

Ve Štítném má pomník, stojící od roku 1901 na místě, kde stávala jeho rodinná tvrz.

Je považován za myšlenkového předchádce Jana Husa.