Jaroslav Rössler
25. 5. 1902, Smilov – 5. 1. 1990, Praha
Jeden z průkopníků české i světové avantgardní fotografie.
Rodák ze Smilova u Štoků, jehož otec byl nájemcem zdejšího velkostatku. Od dětství plachý hoch byl dán, po neúspěšných pokusech o gymnaziální studia, v roce 1917 rodiči na vyučení do Prahy. Volba padla na tehdy módní fotografický ateliér Františka Drtikola a spol. Kultivované prostředí Drtikolova fotoateliéru plné uměleckých i technických vzruchů byla Rösslerova škola. Zde se naučil mistrně ovládat technologické procesy vzniku fotografie, na jejichž základě si mohl následně dovolit experimentovat a do procesu zasahovat. Podnětnou inspirací mu byla též radiotechnika, které se amatérsky věnoval celý svůj život. Pracoval u Drtikola s přestávkami až do roku 1925. Zde také poznal svou ženu, fotografku Gertrudu Fischerovou (1894 – 1976), první profesionální fotografkou, která se věnovala mužskému aktu.
Rösslerovy první samostatné tvůrčí pokusy můžeme datovat do roku 1919 (Opus 1). Jeho originální vnímání a zoumání nitra neobvyklými cestami ho vyneslo na vrchol umělecké fotografické avantgardy světové úrovně. Nahlížel na realitu jinou optikou, pohrával si se světlem, čočkami, s vícenásobnou expozicí, zasahoval do negativů, využíval surimpresi aj. Svou prací zaujal také teoretika modernismu, Karla Teigeho, který ho uvedl do řad tehdejší moderní avantgardy – hnutí Devětsilu. Rösslerova introvertní povaha však byla důvodem, proč se neprosadil na poli umělecké avantgardy důrazněji.
V roce 1925 odjel společně s Gertrudou do Paříže, kde se hodlali usadit. Pracovali pro známý pařížský fotoateliér bratří Manuelů a posléze pro fotoateliér Luciena Lorella. Pařížský pobyt ukončila fatální událost roku 1935, kdy byl Rössler při fotografování jedné z pařížských demonstrací zatčen, následně obviněn ze špionáže a vyhoštěn ze země. Následovalo jeho psychické zhroucení a překotný návrat do Prahy, kde se uchýlil do dobrovolné izolace a vedl malý fotoateliér na Žižkově. K Rösslerovu opětovnému uměleckému probuzení došlo na přelomu 50. a 60. let.
Od konce 60. let 20. stol. se mu také konečně dostalo pozornosti z řad odborné kritiky, vystavuje a jeho tvorba začíná být nahlížena optikou vývoje světové umělecké fotografie.
Konvoluty jeho prací najdete ve sbírkách Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, Moravská galerie v Brně a dalších sbírkotvorných institucí u nás i v zahraničí ( např. Centre Pompidou v Paříži, J. Paul Getty Museum v Los Angeles, The Museum of Modern Art v New Yorku), světová muzea umění instalují Rösslerova díla do svých stálých expozic na čelná místa. Rösslerův umělecký vklad do dějin světové fotografie byl tak konečně plně doceněn.
